Úvěry

Úvěry mohou ze zákona poskytovat nejen banky (bankovní úvěry) ale i firmy z nebankovní sféry zabývající se úvěrovou činností (nebankovní úvěry).

Dělí se do kategorií podle délky splatnosti: dlouhodobé – nad 4 roky (hypotéční úvěr), střednědobé – 1 až 3 roky (ze stavebního spoření, splátkové, spotřebitelské) a krátkodobé – méně než 1 rok (eskontní, kreditní a kontokorentní).

Dále se dělí podle zajištění: zajištěné (bývají zpravidla lépe úročené ale klient musí za úvěr ručit určitým majetkem nebo se úvěr musí zaručit další osoba) a nezajištěné (jsou hůře úročeny, ale klient neručí žádným majetkem)

Mohou být poskytovány firmám, občanům, mezi bankami a státní sféře.

Před poskytnutím většiny úvěrů si banka (nebo nebankovní firma) zjistí o budoucím klientovi jeho bonitu tj. u fyzických osob chce banka předložit doklad o příjmech a u právnických osob banka požaduje předložení účetních údajů např.: podíl vlastního a cizího kapitálu a množství a výši již přijatých úvěrů.

U každého úvěru musí být uvedena roční úroková sazba. Úroková sazba se v současnosti pohybuje kolem 10% v závislosti na typu úvěru. Důležitějším ukazatelem konečné ceny úvěru je ale RPSN (roční procentní sazba nákladů), která v procentech vyjadřuje celkové náklady spojené s pořízením úvěru (vč. plateb za vedení účtu, za poskytnutí úvěru atd.).